TARRAFAL: Moře, Samba a Bob Marley

11 / 06 / 2011
TARRAFAL: Moře, Samba a Bob Marley

aneb ostrov svobody na Kapverdách.

Assomááda, Asomáááda, Tarráfal ...“ vyvolává z okna sběrné taxi-dodávky, domorodci  zvané „colectivo“, snědý naháněč zákazníků. Cestou ze Sucupiry, místa v hlavním městě Praii kde se obchoduje se „šmejdem“ ( v brazilské portugalštině sucupira), přemluvil k cestě do Tarrafalu zřejmě i ty, kteří tam původně ani jet nechtěli. Už to, že řidič má na zrcátku zavěšený medailonek s Bobem Marleym  - namísto tradiční panenky Marie z Fátimy-  prozrazuje, že to nebude jen tak obyčejná cesta. Kazeta s kapverdským reggae se asi dvakrát otočí, horské sedlo se uzavře a s ním i volné  pasoucí se kozy. Rozlehlý žlutý komplex budov ve vesnici Chao do Bom působí až malebně, těžko by někdo na první pohled řekl, že jde o nechvalně proslulý salazarovský koncentrák  – a přece. Ale to už přeplněná, zhulená a  rozvlněná dodávka vjíždí do obce Vila do Tarrafal, městečka typického svým afro-brazilským tepem života. Ten je nahmatatelný hned na trhu před kostelním náměstím a tržnicí: taneční kroky samby doprovázejí tradiční přenášení zboží na hlavách, ale i vyjednávací gesta a závěrečný taneček, který půvabné mulatky vystřihnou po úspěšném uzavření obchodu.

Do Tarrafalu se však jezdí především za plážemi tvořenými sněhobílým pískem a zážitkem „ostrovní svobody“. Camp, který se nachází u plážové zátoky, se hlásí k utopickým ideálům socialismu,je otevřenýe všem, zadarmo a střežen je „pobřežní hlídkou“, která vyznává ikonu jamajského krále reggae.  Jen opodál přes zátoku stojí luxusní nablýskané hotely pro turisty jako pyšné obelisky kapitalismu. Tato svérázná kulturní syntéza, která organicky prostupuje Tarrafal a vytváří z něj „ostrůvek svobody“ na ostrově  Santiago, může v této podobě existovat snad jen zde, na Kapverdách, které byly vždy charakteristické svou kulturní tolerancí a otevřeností pro vše, co nepřichází prvoplánově škodit…


HISTORIE:

Trestní kolonii Tarrafal,nacházející se poblíže dnešního stejnojmenného rekreačního centra, založil portugalský diktátor António de Oliveira Salazar v roce 1936. Podle tehdejších pramenů byl tento odlehlý a nezabydlený kout kapverdského ostrova Santiago “ nejhorší z nejhorších míst na nejhorším ostrově“ a trestní kolonie pro  „politické a společenské vězně“, se ironicky  přezdívala „mraznička“. Tou byla v kapverdském tropickém klimatu vybetonovaná kobka bez oken s úzkým průduchem a drtí ostrých kamenů místo podlahy, kde se v šedesátistupňovém vedru nedalo ani stát ani dýchat. Nechvalně proslulá trestnice přestala sloužit původnímu účelu až spolu s koncem salazarovského autoritativního režimu v roce 1974 a dnes tvoří téměř idylické turistické zátiší spolu se zde vybudovaným muzeem.

TIPY:

Salazarovská trestní káznice v přisedlé vesnici Chao do Bom

Tarrafalská tržnice jako ukázka živelného afrického trhu

Batuque: rytmický tanec afrického původu doprovázený perkusemi „tchabetas e palmas“, který vydupávají bosé ženy na náměstí a pláccích či tanec  Fananá, předchůdkyni brazilské samby

_Instinkt








.: komentáře?

Můžeš použít tyto tágy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Digest
LIDSTVO ZNOVU STOJÍ NA ROZCESTÍ

LIDSTVO ZNOVU STOJÍ NA ROZCESTÍ

UMA ILHA MÁGICA DE MOCAMBIQUE

UMA ILHA MÁGICA DE MOCAMBIQUE

#ENDOFVIOLENCE2018

#ENDOFVIOLENCE2018

FASHION BIBLE A LA FRANCE

FASHION BIBLE A LA FRANCE

VEŘEJNÝ NEPŘÍTEL Č.1.

VEŘEJNÝ NEPŘÍTEL Č.1.

S LOUTKAMI KOLEM SVĚTA

S LOUTKAMI KOLEM SVĚTA