ŠIFRA MISTRA CORDOVERA

“ Korczakova ulice? To musíte támhle…Vlastně ne…Musíte směrem k věži a hned potom doleva,“ ujal se nás ochotně ortodoxní židovský pár, který si vycházkovým tempem užíval poslední den svátku Pesach. Urostlého muže zdobil stříbrem prokvetlý  plnovous, černý rozložitý  klobouk a sluneční brýle značky Ray Ban. Mafián, který se  nějakým nedopatřením  promeditoval až  k sefiře Keter.

Jeho dobře míněné rady jsme si vzali k srdci  – ale   neortodoxně  je  vyložili po svém.  Z obzoru jsme záhadně ztratili věž a trvalo notnou chvíli, nežli jsme utrmáceni  našli místo našeho „prvního odpočinku“ po brzké cestě z Tiberias.

Úzké schodiště, vrata s Davidovou hvězdou a patinovaná klika, za níž bere naše hostitelka. Kromě ní a mírného štěkotu psa nás vstřícně uvítalo stinné loubí porostlé břečťanem  a chladný pokoj s modrozelenými vitrážemi, které místu dodávaly kouzlo poetické mystiky.

Byli jsme konečně „doma“.  Po  vydlážděném dvoře se líně  posunovala  želva a  to vše dohromady  vytvářelo dojem inspirujícího klidu a bezčasí. Safed, ve kterém jsme se právě nacházeli, nemohl zapřít svou slavnou kabalistickou tradici a ani se o to nesnažil.

„Nedáte si s náma jídlo?,“ zeptala se po čase paní domu, „půjdeme jíst s přáteli…“  Zanedlouho jsme   stoupali společně  s “ novou rodinou“ spletí uliček na místo určené pro „zahradní párty“. Sedli jsme do stínu na přistavené židule  a  jen tak se líně rozhlíželi kolem. Hosté, kteří přicházeli a pozvolna plnili  dvůr,  tvořili na první pohled nesourodou společnost šmrncnutych rabínů, nemluvných polyglotů, výstředních kadeřnic a  přestárlých sanfranciských hippies s květinami v notně prokvětlých vlasech.

To, co je spojovalo, bylo  jedno monoteistické náboženství, ke kterému  došli po těch nejméně pravděpodobných cestách, křižovatkách a náboženských „cross-overech“. „Je tolik cest k pravdě, kolik je lidských tváří,“ říká ostatně jedno z talmudských přísloví.

Ve chvíli, kdy jsme se nasytili místní atmosféry a šaty nám nasákly vůní  pečeného masa, vydali jsme se směrem  do ulic historického Safedu.  Na  nedaleké vyhlídce jsme si unavené opřeli oči do dáli  a pomalu začali  chápat slova, které  pronesl  R´Avraham Azulai: „Safedu se nepodobá žádné město v Izraeli. Byl od nepaměti předurčen jako nejvhodnější místo, odkud lze propátrávat hlubiny moudrosti Tóry. Není jiné místo v Izraeli, kde čistější a „očistnější“ by byl vzduch.“

Safed se rozprostírá na svazích hory Har Kana´an v nadmořské výšce okolo 700 metrů a můžete z něj zahlédnout Galilejské jezero, horu Tábor či  Meron. Podle jedné z referencí je ostatně „městem Sufim“, s názvem odvozeným  od hebrejského sofeh – pozorovat;  alespoň tak to stojí v Talmudu.

Pokud však nejste zasvěcenci či studenti  místních Ješiv  (židovská  škola vyššího vzdělání), může se vám právem zdát, že v  samotném  Safedu  není příliš  co k vidění.  Když se však skloní slunce,  vše se  prozáří měkkým zlatým světlem a navrch  podtrhne dlouhými stíny,  město získá  svou hloubku. Snadno se poté v duchu  přenesete  do safedského  „zlatého věku“, kterým bylo 16. století. V této době zde  působil Yosef Karo, který zde sepsal a kodifikoval halachu – praktické aplikování talmudského a rabínského práva – a také slavní kabalisté jako Moshe Cordovero a  Yitzchak Luria.

Duchovní zážitky k vám však nemusí přijít  jen v ruku v ruce se studiem židovského mysticismu.  V tomto smyslu lze jen doporučit, abyste přijeli  do Safedu hladoví;  nejlépe  pak v  poslední den Pesachu, kdy budou všechny obchody zavřené až do nočních hodin. Po celodenní vytrvalé chůzi s vysokým převýšením zažijete   v pravdě  výživné a povznášející „vidiny z hladu“ a  také  ostatní  extatické  “ zážitky vrcholu.“*:

„Po mnoha pohybech a koncentraci na písmena vám nakonec vstanou vlasy na hlavě….krev vám začne vibrovat…a vaše tělo se začne třást, a vaše končetiny se začnou chvět…a budete v sobě cítit ještě jednu duši…která vás posílí, když projede celým vaším tělem a jako vonný olej vás pomaže od hlavy k patě,“ píše Abraham Abulafia.

Safed je jako labyrint .  Šifra mistra Cordovera.  Tak jako  svinuté hádě DNA  v sobě  skrývá  cenné kódy a  poklady.    Nevydává  je však  “za hubičku“  a jen   tomu, kdo se vněm naučí číst.

INFORÁM:

Jednou z významných osobností, které se staly součástí historie Safedu, byl i rabín a kabalista Yeshaya Horowitz, který se v roce 1565 narodil v Praze. Když  Izajáš na podzim roku 1622 putoval spolu s karavanou ze syrského Damašku, vzbudilo to pozdvižení ve dvou soupeřících „svatých městech“, kterými byly Jeruzalém a Safed.  Horowitz platil za jednu z respektovaných autorit  v oblasti  halachy (židovského náboženského práva), a tak k němu z obou měst vyslali emisary  s nabídkou, aby se u nich stal vrchním rabínem. Safed, ve kterém se Horowitz na své cestě  také zastavil, ho lákal svou tradicí studia Tóry, kabaly a  prominentními osobnostmi, které zde působili. Přesto však nakonec kývnul na nabídku Jeruzaléma, města z nejsvětějších, na jehož okršku kdysi  stály oba  posvátné chrámy. Poměrně záhy ho však díky jeho věhlasu a slávě unesl místní paša. Poté, co byl osvobozen (1625), přesídlil zpět do Safedu, kde v roce 1630 zemřel. Yeshaya Horowitz je pohřben  v Tiberias, poblíže nikoho menšího, nežli byl Maimonides: rabín, lékař a jedna z největších postav středověké židovské filosofie.

*tzv. „peak experiences“ viz. Abraham Maslow

psáno pro National Geographic CR