S TRANSEM NA HÁKU

Hinduistický  templ Sri Poyatha Moorthi jsem v centru Malaky nejprve zcela přehlédl. Avšak ani ve chvíli, kdy jsem ho vzal na vědomí, jsem jej nebral příliš vážně: na rychlo jsem cvaknul  pouze nepříliš zdobnou fasádu, protože celý chrám se mi ani za boha Vinayagara nevešel do záběru, a pokračoval dál po Harmony Street směrem k harmonicky přifařené  mešitě a buddhistickému chrámu. V pozdní odpoledne, při cestě zpátky do místa přechodného bydliště, jsem však před hinduistickou svatyní zachytil společenské vibrace, jejichž energie směřovala k tomu, že je něco na spadnutí a cosi se chystá. „Přijď zítra brzy ráno, něco uvidíš,“ doporučuje mi tajnosnubně pupkatý, indo – evropsky vyhlížející muž, který se však především  věnuje  vykládání banánovníkových listů z korby vrzajícího  rozcapeného vehiklu. „V kolik asi tak?“ snažím se z něj dostat před tím, než zabouchne dveře, rozjede se,  a z polostaženého upatlaného okýnka hýkne: „Asi tak v šest ráno…„ Příliš informací k dispozici nemám, ale ještě ten večer podle klíčových slov na internetu zjistím, že nenápadný,  do profilu ulice zapuštěný chrám je nejstarší hinduistický chrám v Malajsii, který postavil Thavinayagar Chitty (1781), jehož příjmení přijalo ke svému označení původně tamilské etnikum obchodníků, kteří opustili Tamilnádu, svazový stát v jihovýchodní Indii, a usadili se v Malace v době, kdy byla suverénním sultanátem. Nedlouho poté, v roce 1511, však byla Malaka dobyta Portugalci, díky čemuž došlo k přetržení pouta Tamilů  s rodnou zemí, a postupem času docházelo i k zjednodušování a prosekání košatosti  původní kultury a zvyků, což se mj. vtisklo i do podoby již zmíněné a na hinduistický chrám nenápadné fasády Sri Poyatha Moorthi. Jak jsem se však mohl na druhý den ráno na rozespalé oči vystavené ráznému šoku přesvědčit, tento svatostánek a vzdálenější chrám Sri Muthu Mariamman, nacházející se v původní Chitty osadě,  spojovalo procesí nesoucí kavadi, obětiny typu mléka určeného na lázeň bohyně Mariamman, které byly naloženy na ozdobná „nosítka“, vozy tažené lidskou silou zapřaženou do postroje skládajícího se z popruhů a ostrých  háků protažených volnou  kůží na zádech. Cestou od chrámu ke chrámu členové procesí překračovali ohňová pole s „chladnou hlavou“, neboť procházeli četné „občerstvovací stanice“. Ani to však nestačilo, protože cílem této cesty byl trans, katarzní očista bolestí a transcendence, a tak byli mnozí poutníci doslova u vytržení, ženy se svíjely v hadím klubku bosou nohou vyškádlené kundalini, děsivě koulely  skleněnýma nepřítomnýma očima, propadaly v záchvaty smíchu, dionýského tance a vyzařovaly primordinální živočišné charisma typu mysterium tremendum et fascinans. Řada přišla i na ty,  kteří se v průběhu kavadi zápřahu a bláznivého tance udrželi na nohou; i tito odolné jedinci upadali při obřadném oltářním přijetí a odstrojení v chrámu Sri Muthu Mariamman  do extáze, transpersonálního amoku, posvátného třesu a bezvědomí…

www.simplesharebuttons.com