KŘÍŽOVÁ CESTA

01 / 09 / 2013

„Do Critu dneska nic nejede. Akorát vám mužeme zastavit na hlavní silnici a zbytek dojdete pěšky. Ale zpátky? Tak to vám nemůžu zaručit,“ zakroutila nevěřícně hlavou dispečerka a vyslala mě na „křížovou cestu“. Crit ( Kříž, něm. Kreuz) patří k transylvánským vesnicím, jejichž jádro tvoří opevněný kostel a přetrvávající středověký vzorec osídlení. Sasové, kteří tyto vsi od 12. století zakládali, vybudovali nejen pevná kostelní opevnění proti otomanským Turkům a Tatarům, ale i silnou komunitu zemědělců, obchodníků a řemeslníků. Když jsem do Kříže to dopoledne doputoval, vešel mi polnicí v ústrety muž, kolem nějž vitálně vířila energie strigoi morti a také lehký závan pálinky , tabáku a moči. Snad pro to, abych našel klid mysli, vystoupal jsem po pěšině k pravoslavnému kostelu. Vzduch se pročistil a kolem se otevřel půlkruh nádherného výhledu do krajiny. Pojď dál, zachytím ve dveřích do kostela přátelské gesto muže, který mi umožní přihlížet nedělní mši. Čistý a silný zážitek však nestačím ani pořádně vstřebat a téměř vzápětí jej znesvětím pivem z petflašky, kterou mi na návsi vrazí do ruky Gigi a jeho rozjaření kumpáni. „Tak na vaše zdraví, pánové,“ nahnu si z láhve a vydám se dál do nitra vesnice. Čas se příjemně táhne jako místní lahodný med. „Tak na vás, sousede,“ nelze přece odmítnout sousedského panáka – a díky slunci, lehkému opojení a venkovské idyle se mi podaří zapomenout nejen na starosti, ale i na údajný první a poslední spoj zpět. Napadne mě však spásná myšlenka. V sámošce zakoupím dvojlitrovku piva a v rámci vyvážené reciprocity se vydám zpátky k Gigimu. Je viditelně potěšen a dá si opravdu záležet na tom, aby pohledem experta vybral toho nejstřízlivějšího za potenciálního řidiče. Čas hraje pro nás, protože ještě dobrou půlhodinu trvá dotažení kol křížákem, druhou natočení Dacie lidského středního věku, a bonusem jsou zdravice s kamarády. Nakonec však s rozhodností práskneme do nasedlaných dáckých koní, které mě ve zdraví donesou do Sighisoary. Pánbu ti to, Gigi, zaplať.