CYBEROMANCE

22 / 06 / 2011

Sympatické blondýnce z Poděbrad změnil život iDNES.cz. Když si tu před čtyřmi lety založila svůj blog, netušila, že na něm mezi řádky ani ne o rok později potká svoji životní lásku. Zní to jako scénář z argentinské telenovely, ale je to realita. Na začátku byl jeho obdivný komentář pod jejím blogem a na konci svatba. I když na konci ne – blogerská love story stále pokračuje.

Svůj blog na iDNES.cz si Anna (tehdy ještě Lešková) založila dílem i ze zvědavosti. „Předtím jsem si blogy četla a některé se mi moc líbily,“ vzpomíná pětatřicetiletá překladatelka. „A pak jsem na iDNES.cz našla anketu Bloger roku a říkala jsem si, jak bych si v ní asi vedla.“

Nebyla v té době už žádnou začátečnicí. Na jiném blogu zaznamenávala své zápisky z cest. Prý pro přátele, kteří se ptali, jaké to na výletě bylo. „Bylo mi hloupé pořád dokola opakovat ty samé historky, tak jsem je začala sepisovat na web,“ vysvětluje Anna. Na svůj blog na iDNES.cz pak začala psát texty také o gramatice, filmech, zážitcích, dojmech a pocitech.

Časem přidala také blogy s fotkami jídel. Na začátku byla zase snaha zkusit, jestli na to má. Začalo to tím, že neměla valné mínění o tvorbě jednoho z blogerů („Je to takový blogový všeumělec, mimo jiné taky vaří,“ popisuje práci kolegy blogera. „Nic moc a ještě hůř to fotí.“) A tak si začala lámat hlavu s tím, jestli se v domácích podmínkách dá hezky vyfotit jídlo. „Nakonec jsem se v těch dortíkách úplně našla,“ dodává Anna.

Mimochodem, zrcadlovku, kterou koupila na inzerát z druhé ruky prodával – jak se ukázalo – další náš bloger. Náhoda, nebo osud?

První rande

Ale zpátky k romanci, kterou jsme nakousli na začátku. Jedním ze čtenářů Anniných blogů byl i doktorand ekonomie z Ostravy Radek Bednařík. „Bylo to docela rychlé,“ popisuje jejich sblížení Anna. “Tehdy jsem zveřejnila blog o anglických jazykolamech a on si ho přečetl a nechal mi první pochvalu v diskusi.“

Následovaly další kladné reakce a pak přišel od Radka e-mail. Anna odepsala. Po měsíci intenzivní elektronické komunikace došlo na první setkání. „Chtěla jsem ho vidět,“ přiznává blogerka. „Když si člověk s někým píše a pojme k němu sympatie, je podle mě lepší postavit se realitě co nejdřív tváří v tvář. Co kdybychom si v reálu nesedli?“

A tak se vydala do Ostravy. „Chtěla jsem se s ním sejít, abych si ho odromantizovala a vyhodila z hlavy. Chtěla jsem se přesvědčit, že to mezi námi nemůže fungovat, že je určitě menší než já, má odporný pisklavý hlásek nebo nějakou zásadní charakterovou vadu,“ napsala Anna později do blogu s názvem Chcete se seznámit? Založte si blog.

„Jen se mi to nějak vymklo z rukou. Chemie je mrcha. A taky za to mohou ty růže, co mi přinesl. A tak vůbec. On je úžasný…“

A byla svatba…

„Měli jsme nejen virtuální vztah, ale taky vztah na dálku,“ vzpomíná Anna. „Pronajali jsme si spolu v Ostravě byt a já tam za ním každý víkend dojížděla. Někdo jezdí na chatu, já jezdila do Ostravy. Takže když k tomu přičtu ještě každodenní cestu do práce v Praze a zpět, tak jsem strávila týdně šestnáct hodin ve vlaku.“ I proto se jedna rubrika jejího blogu jmenuje Na železnici dějou se věci…
Asi po roce se přestěhovali do Prahy. Svatbu měli loni na podzim. Skromnou, neokázalou, soukromou. Za svědka Anně šel kamarád z blogu Michal Josephy, který pořídil i několik málo fotek z obřadu.

Žádné šaty s vlečkou, kravaty ani náročné květinové dekorace. Jen si řekli ano dva lidé, kteří mají v očích napsáno víc, než se vejde mezi řádky jednoho blogu. A kteří by se možná nikdy nepotkali, kdyby je nenapadlo zaregistrovat se na blog na iDNES.cz.

Johana Barvínková (ona dnes.cz), foto MJ, Ingmar by http://www.fler.cz/dulique